Rubriky
Jak na to

Koloběžka aneb objev po šedesáti letech

Už jste si vyzkoušeli koloběžku? Pokud jezdíte na kole za účelem zhubnutí, měli byste doplnit svůj park právě o ni. Odborníci spočítali, že dosažení shodného dopravního výkonu ve srovnání s jízdním kolem vyžaduje na koloběžce až o dvě třetiny více energie. Právě toto číslo mě vedlo k jistému pohrdání jak koloběžkou, tak těmi, kdo se na ní odstrkávají. V Plzni byl jedním z prvních konstruktérů a propagátorů koloběžek pro dospělé kamarád Jirka Růžička. Až se dozví, že jsem si nakonec koloběžku taky koupil a podlehl jejímu kouzlu, bude se smát. Já už se koloběžkářům nesměju, stal jsem se jedním z nich. Po šedesáti letech…

Koloběžka, je dopravní prostředek, který je poháněn odrážením se jednou nohou od země, zatímco druhá noha stojí na plošině nízko nad zemí, která spojuje zadní kolo s řídítky a předním kolem. Koloběžka se ovládá pomocí řidítek podobně jako jízdní kolo. Koloběžky bývají vybavené i brzdami, a to buď nožní, která třením brzdí přímo zadní kolo, nebo klasickými brzdícími třením o ráfek, jaké se opět používají na kolech.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9B%C5%BEka

Jsa účastníkem různých aktivit tzv. pomalé dopravy, od chůze po jízdu na kole a vlakem, nemohl jsem si nevšimnout, že v městském provozu i při demonstračních cyklojízdách přibývá (dospělých) lidí, kteří se pohybují „odrážením se jednou nohou od země, zatímco…“, tedy na koloběžce.

Wikipedie považuje koloběžku za dopravní prostředek. To je dobře. Zvláště v zemi, kde o podobné uznání zatím bojuje i jízdní kolo. Zůstaňme tedy dále u této stručné definice i když víme, že koloběžka je i dětskou hračkou, mimochodem výbornou pro pozdější přechod na jízdní kolo.

Neodpustím si malé doplnění výše uvedené definice, týkající se brzdění. Když jsem v padesátých letech minulého století na koloběžce začínal, brzdili jsme o zadní kolo i holou, česky nahou patou…

Nicméně, když jsem si moderní, „dospělou“ koloběžku vyzkoušel při půvabné akci Kontejnery letos v červnu v rámci Plzně 2015 a objel okruh od muzea přes Viktorku, kolem Mže na bývalé Výstaviště a zpátky přes Náměstí Republiky, shledal jsem po šedesáti letech jistý neodolatelný půvab jízdy na koloběžce. Později jsem zjistil, že to pro koloběžkáře mého věku nebude tak jednoduché, ale o tom později… Nyní vážně, další citát z Wiki:

Koloběžka na pozemních komunikacích

V Česku stanoví § 57 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích: „Jízdním kolem se z hlediska provozu na pozemních komunikacích rozumí i koloběžka.“ Naproti tomu osoba na lyžích nebo kolečkových bruslích se považuje § 2 písm. j) téhož zákona za chodce, přičemž v některých ustanoveních (§ 57 odst. 7) je s nimi jmenovaná ještě osoba na „obdobném sportovním vybavení“. Do tohoto pojmu by kromě například skateboardu koloběžka mohla spadat rovněž.

Z formulace zákonů však není zřejmé, zda se koloběžka považuje za jízdní kolo i z hlediska nároků na vybavení, například osvětlení atd. Podle prováděcí vyhlášky Ministerstva dopravy o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích se pro účely této vyhlášky považují i koloběžky za jízdní kola – teoreticky tedy na ně platí všechny technické požadavky kladené na jízdní kola (např. dvě nezávislé brzdy, zabezpečení ostrých hran a konců, odrazky a světla včetně odrazek na pedálech a z boku atd., vyznačení výrobního čísla) (Podtrhal autor).

Jak jsem zjistil ze své dosavadní odrážecí praxe (výhodná koupě u vetešníka Na Bručné), jsou tato slova pro koloběžkáže (i pro cyklistu) neméně důležitá, než tělesná kondice. Jízdy po Plzni a Praze, včetně využití vlaku a MHD obou měst mě vedou k těmto závěrům:

České dráhy mají i u koloběžek jasno. Průvodčí rychlíku mi ochotně citoval z Tarifního řádu, že podle ČD se za jízdní kolo považují také velké (dospělé) koloběžky a podléhají tak stejným pravidlům a jízdnému, jako kolo. Skládačky a dětské jsou zavazadlo. Úctyhodné je už jen to, že průvodčí má od svého podniku jasné instrukce. To se o PMDP a jejich řidičích říci nedá. Více níže.

V Praze jsem se řídil vědomostí i citem. Věděl jsem, že do metra smí kolaři kdykoli a zadarmo. Nejlepší je zadní plošina posledního vagonu, ale jde to i u všech vagonů – vždycky dozadu. Jak je to s tramvajemi, jsem se dověděl od kolegy cyklisty na zastávce Pražský hrad. Čekal na svůj spoj a nastoupil beze všeho do staršího typu tramvaje na zadní plošinu, kde opřel kolo o zadní čelo. Předtím upozornil řidičku, že nastupuje s kolem. Podle jeho slov je to možné v Praze v metru a tramvajích, pokud to obsazení vozidel dovoluje. Kdykoli a zadarmo. Do autobusů ne. Takže z Kampy po sjezdu Nerudovou ulicí už jsem s klidem na Klárově nastupoval s koloběžkou do tramvaje. A jak je to v Plzni?

Budu stručný, protože vše důležité je dáno Smluvními přepravními podmínkami PMDP, které jsou vyvěšeny na internetu www.pmdp.cz a také mimo jiné ve vestibulu sídla dopravního podniku. Pojem „Přepravní řád“ nehledejte, je to vyšší ministerský předpis a pro naši potřebu je totožný se Smluvními přepravními podmínkami.

(SPP)

1) Pojem „koloběžka“ se v SPP zatím nevyskytuje, ale je naděje, že se tam objeví při každoroční novelizaci k 1. lednu 2014. Bude tam asi formulace „jízdní kolo nebo koloběžka“ či „za jízdní kolo jako spoluzavazadlo se považuje též koloběžka“.

2) V současné době je jízdní kolo (a koloběžka) tzv. spoluzavazadlem, za které se platí jízdné ve stejné výši, jako za osobu. Příklad: Jedu z města na Košutku a chci se vyvézt do kopce tramvají. Volím tarif pro sebe půl hodiny v trafice 18,- Kč (ve voze 16,-Kč), pro kolo nebo koloběžku totéž. S časovým rozsahem narůstá jízdné pro osobu i spoluzavazadlo. Důchodce do 70 let (já) šetří pouze na jízdence za osobu.

3) Chytrosti se meze nekladou. Z 10 jízd jsem až po jedenácté narazil na řidiče, který mě s koloběžkou vyhazoval. Uzemnil jsem ho stručným citátem ze SPP o zavazadlech a jejich přípustných rozměrech. Ty překračují rozměry menší koloběžky a ta se tak stává zavazadlem. Pokud v tom nemají jasno, nemusí mít jasno ani cestující. A rád bych viděl řidičku tramvaje, která mě bude přes celou délku soupravy někde Pod Záhorskem s koloběžkou vyhazovat… Jako koloběžkář začátečník bych měl spoustu dotazů k technice koloběžek i jízdy, ale to by bylo na další článek. Při pěší tůře na Polom jsem si natáh na kamenech achilovku a mám tudíž na delší dobu s koloběžkou utrum. Ale možná se najde někdo další, kdo se s námi o své zkušenosti s „odrážením se jednou nohou od země“ podělí…

František Řezáč