Zvoní budík. 4.45. Uf, předsevzetí, že „půjdeme spát brzy“ se nečekaně opět nepodařilo naplnit, a tak je to vstávání dosti malátné. Ale už jsme na nohou, balíme napečené plechy žitné a bio bábovky a perníku dle rodinného receptu, termosky s horkou vodou, 20litrový kanystr na čaj a kafčo a spoustu dalšího „matroše“. Vyrážíme na Snídani pro cyklisty.

Dan to zvládl dříve, má totiž být u Papírny už v 5.15, aby s Georgem postavili stan. Když vyrážím já, tak kolem 5.25, parádně prší – goráč, běžně do hor, se hodí i v cyklo životě. Míjíme se s několika cyklisty, kteří – s úsměvem a taktéž v goráči – dupou do pedálů v opačném směru. U Papírenské lávky už stojí stánek a stůl, vítá mne veselé trio pořadatelů. Rozmisťujeme napečené dobroty, kávu, čaj, letos nově i dezinfekci. A George přidává vtip, který během snídaně s úspěchem několikrát zrecykluje: „Mám tu výbornou bábovku od mojí ženy. Sama ji kupovala.”

A už tu máme první snídající letošního ročníku! Přijela v tom největším slejváku, všechna čest. A s jakou elegencí – s deštníkem 🙂 Přivezla nám i příspěvek do snídaně vlastno-pečený koláč, dala si čaj, ochutnala naše dobroty a předala štafetu dalším „otužilcům“. Je pravdou, že v první půlhodině byla účast slabší než minulý rok, kdy pršelo o… maličko méně. To je holt taková stálice a tradice – na Snídani pro cyklisty prostě pršet musí.

V sedm hodin se to ale prolamuje. Už nějakou dobu neprší, takže ti, kdo vstávali kolem půl sedmé, na kole dorazili, a to v hojném počtu. Máme radost – kolem stánku postávají známí i neznámí, je veselo a živo. Atmosférou je to takové tržišťové – pokaždé, když kolem projíždí cyklista, někdo z týmu vyvolává hesla jako: „Snídaně pro cyklistky a cyklisty! Úplně zadarmo! Pojďte si dát něco dobrého! Máme kávu i čaj!“ Pokud to cyklisté „valí“ přes lávku – ať už z kopce nebo do kopce od Papírny, většinou v odpověď křiknou něco jako „Spěchám do práce, díky!“ V podélném směru podél břehu řeky jsme ale pár nováčků na snídani přilákali. Někteří cyklisté kvůli snídani změnili svou běžnou trasu – například paní, která pracuje v M.A.T.u a na kole jezdí z Města Touškova (mimochodem, ve snídaňové fotogalerii pózuje jako supermanka v letošním tričku výzvy Do práce na kole). 

Tahle událost je každoročně milou příležitostí potkat neplánovaně bývalé kolegy či kamarády, o kterých jste vůbec nevěděli, že v nějakém týmu DPNK jezdí, nebo známé, které vídáte na podobných akcích jednou za čas. Já sama si zavzpomínala s bývalým kolegou na „staré časy“ ve Stocku. (Díky, Luboši :)) a prošvihla všechny kamarády, kteří přijeli až po půl osmé! Podle fotek to vypadalo na pěkný nával. Tou dobou už jsem seděla ve vlaku do Prahy – nu což, ta je na kole přeci jen ještě dost daleko.

Dominika

PS: Na našem Facebooku najdete fotogalerii ze Snídaně pro cyklisty